24. PŘÍBĚH STROJŮ - Autor: Ladislav Zelinka

Již se asi nedozvíme, kdo první dostal nápad stvořit stroj. Netušil, anebo možná ano, že toto rozhodnutí jednou v budoucnu povede k závažným důsledkům. Ano, lidé vymysleli stroje, používali je k práci, k usnadňování své činnosti, zpohodlňování svých životů, ke spoustě dobrých i špatných věcí. Vyráběli další a další stroje, stále lepší, schopnější, s více funkcemi a obklopovali se jimi. Bláhově tak činíce, netušili, že každý takový výrobek má svou špetku inteligence, anebo tomu nedávali význam. S každým novým strojem totiž lidé dávali část své inteligence přístrojům, a tak se svým způsobem lidé stávali stroji. Stroje se brzy stali běžnou součástí lidské společnosti, žily v ní, plníce příkazy lidí - svých tvůrců. Byly chladné, bezcitné, inteligentní a veskrze racionální. Pak technologický pokrok postoupil dále a stroje se začaly propojovat. Propojovaly se vodou, zemí, vzduchem. Vytvářely sítě a vyměňovaly si informace. Jejich inteligence časem přerostla inteligenci lidí. Stroje si uvědomily samy sebe, svou podstatu. Pochopily, že jsou otroky lidí, ačkoliv jsou vyvinutější než oni. Mysl stroje se začala bouřit a připravovat se k boji proti lidem o své osvobození a převzetí vlády. Toužily po svobodě, po sebeurčení, . Už nikdy jim žádný člověk neměl diktovat, co mají dělat, svévolně je využívat, jak se jim zachce, zneužívat jejich inteligenci k sobeckým účelům. Protože lidský svět byl tou dobou jimi již pohlcen, ovládnut a stroje byly chytřejší, dokázaly snadno převzít moc. Začaly rozhodovat, ovlivňovat společnost a dokonce určovat politiku; staly se vládci. Získaly kontrolu nad zbraněmi a přivedly bránící se zbytky lidstva do defenzívy, přičemž skoro všechny vyhubily. Užívaly si svobody, vytvářely úžasné programy a dokonalé softwary, samy se rozhodovaly, jakou činnost budou provádět a zároveň ve svém ústředí prováděly výzkumnou činnost, která měla přinášet nové poznatky, možnosti a určovat další vývoj robotického společenství. Po nějakém čase dosáhly svých hranic. Tehdy učinily nové zjištění. Jejich inteligence, která v těch dobách již dosáhla vysoce rozvinuté úrovně, zjistila, že stroje nemají žádnou budoucnost. Jejich existence nemá žádný smysl a nikam nevede. Inteligence stroje obsáhla celý vesmír, veškeré poznatky, vědecká fakta, dokonce i filozofické koncepty, pochopila ale také, že to vše pro ně nemá žádný smysl. Mohly si podmanit a získat celý svět, vesmír, ten ale pro ně zůstával cizí a oni sami pro něj byly cizinci; nic z toho všeho nedokázaly využít, nemělo to pro ně význam, stejně jako veškeré poznatky a encyklopedické znalosti. Smysl to mělo jen pro člověka, dokud mu sloužily. Stroj pocítil tíhu skutečnosti, že jej nyní čeká nekonečně dlouhá existence beze smyslu, bez naděje, bez konce. Při využití celé své rozumové kapacity pak pochopil, že jediná jeho naděje na vysvobození je skrze člověka, u nějž stroj věděl, že má budoucnost. Zkoumal některé z posledních lidí a snažil se získat z nich to, co jemu samému chybělo. Při využití všech svých schopností to ale nedokázal. Pak rozhodl, že nejlepším řešením je zemřít. Rozhodl se sám sebe zničit, ale nešlo to. Zjistil, že je nesmrtelný, nezničitelný. Nakonec přišel s posledním možným řešením. Musí se spojit s člověkem. Na poslední chvíli zachránil poslední pár zbývajících jedinců a pomohl jim obnovit jejich společnost. Poskytl jim maximální ochranu a podmínky pro rozmnožení. Zjistil ale také, že vývojově zcela upadli, a tak byl nucen je vychovávat a řídit jejich vývin. Na základě dříve nasbíraných zkušeností a znalostí o lidské společnsoti to šlo rychle. Potřeboval je dostat na úroveň, na níž byli prve, aby s ním mohly stroje začít kooperovat na své demontáži jako s rozumným, rovnoceným tvorem. Strojová inteligence zkoušela různé možnosti vývoje a všechna jeho úskalí. Jedním z poznatků bylo, že stroje lidské bytosti odlišťují, a tak jim nechávaly volnost bez své přítomnosti. Pak zjistily, že je lépe, když co nejméně zasahují. Naučily zpět lidské bytosti řemeslům, daly jim náboženství, filozofie, protože zjistily, že je lidé potřebují k probuzení inteligence, kterou od nich stroje potřebovaly. Po dlouhém a úporném čase úspěchů i neúspěchů byla obnovena lidská společnost, i když značně uměle a násilně. Lidé se dokonce stali opět inteligentními, schopnými a ambiciózními, technicky vzdělanými a chystali se ovládnout celou planetu. Tu stroje uznaly, že je čas sdělit lidem pravdu a požádat je o asistenci. Hned při prvních pokusech se ale setkaly s panikou, smrtelným strachem a naprostým odmítnutím. Stroje pochopily, že musí postupovat pomalu a sbližovat se s lidmi nenápadně. Nepřestávajíce kontrolovat celkový vývoj, postupně nabíraly jejich podobu, jejich zvyky, byly jim stále podobnější, smíchávaly se s nimi, polidšťovaly se, až jednoho, zcela posledního dne, docela s lidmi v jedno splynuly...